* * * K R O N I K A * * *
srpen 2002

Soustředění Ochoz - 18.-24. srpna 2002

Jen samé drsňáky bylo možné potkat v rekreační chatě Říčky (Ochoz u Brna) od 18. do 24. srpna. Na svém letním soustředění se zde totiž sešlo na 70 bojovníků Taekwon-Do ze školy Taekwon-Do club Brno, Zlína a Slovenska.

Neděle (první den ve znamení pohody)

V poledne nás autobus dovezl k chatě, kde nás kromě nádherného počasí přivítal také pan správce s obrovským vlčákem, ale především super prostředí, jako stvořené k tréninkům, hrám a soutěžím. Po vybalení všech věcí jsme se pustili do prvního tréninku, který by mohl neznalé ukolébat v domnění, že se za ten týden příliš nepředřeme. Večer jsme se pak věnovali míčovým hrám. Prostě pohodička.

Pondělí (sen o nebolavých nohou se rozplývá)

Jako vždy na začátku soustředění jsme den zahájili lehkou rozcvičkou. Dopoledne nás pak čekali všeobecně oblíbené sprinty a nácvik rychlosti, které nikoho nenechali na pochybách o hlavní náplni soustředění. Odpoledne jsme na uvolnění procvičovali techniky. Stejně jako celý den byla náročná také noc. Připravili jsme totiž pro děti (i když při pohledu na naše strašidla tuhla krev v žilách úplně všem) stezku odvahy.

Úterý (více znamená někdy méně a naopak)

Protože jsme měli celý týden k dispozici tělocvičnu, rozhodli jsme se toho využít. Chyběla pouze maličkost - překonat téměř dvou kilometrovou vzdálenost. A protože Libor bral do auta pouze těhotné a nemohoucí (kterých za soustředění nápadně přibývalo, myslím teda těch nemohoucích :o)), ostatní museli rozhýbat své ztuhlé svaly a dopravit se co nejrychleji po svých. I tak jsme se tam všichni nevešli a druhá půlka zůstala na pospas našemu hostujícímu trenérovi ze Slovenska - Miňovi Rajskému. Odpoledne se rozběhly první soutěže. A to nejprve v jednotlivcích, házelo se napřed kdo hodí nejvíce a poté nejméně bodů. A stejně jako každý rok jsme byli také letos rozděleni do 5 družstev, ve kterých jsme pak do konce tábora zápolili v různých soutěžích, tentokrát ve ztrhávání fáborků.

Středa (třetí den je kritický)

Podle tohoto moudra jsme především relaxovali, samozřejmě aktivně. Protože jsme v areálu byli spolu s judisty a kickboxéry, za každé bojové umění byly sestaveny týmy, které se utkaly ve fotbale, volejbale a nohejbale. Po večeři pak přišel zlatý hřeb celého dne, troufám si říci i týdne - tombola. Každý snil o tom, že vytáhnou právě jeho los a on tak vyhraje plakát, nálepku, hračku, deníček Britney Spearce nebo dokonce koloběžku. Po tombole jsme šli opékat špekáčky a zazpívat si při kytaře.

Čtvrtek (nejen třetí den je kritický)

Po dopoledním tréninku v tělocvičně jsme se po obědě vrátili k technikám a zvládli také týmovou soutěž v přetahování lanem. I když jsme se všichni snažili a tahali co nejvíc, Libor naznal, že jsme slabí jak čaj a nasadil nám laktát, aneb kruhový posilovací trénink. Večer jsme pak mohli bolavé svaly vyskákat na diskotéce, na kterou, speciálně pro nás Libor pozval profi D.J.

Pátek (doháníme zpoždění v soutěžích)

Hned zrána (už ani snad nemusím psát, že postupem času, stejně jako na předchozích soustředění, vzaly rozcvičky za své) jsme se pustili do tulů. Tam nás čekalo hned několik překvapení. Několik borců totiž situaci vyloženě podcenilo (že blonďáku?) a projelo hned první kolo, někteří naopak byli již natolik unaveni náročných denním a nočním programem, že tolik technik po sobě prostě nezvládli a sestavu zapomněli. Neprestižnější kategorii modrých a červených pásků tak překvapivě vyhrál junior Lukin Dalecký. Naopak vítězství talentované třebíčské naděje Pavly Jelečkové nikoho nepřekvapilo. Po tulech jsme hráli v týmech vybíjenou s míčky a protože našemu "hlavnímu" se nelíbily nekalé praktiky některých jedinců, šli jsme si před obědem ještě zaběhat do kopce u rybníka. Odpoledne jsme pak přeběhli do tělocvičny, kde proběhla soutěž v boji. Tam už se nikdo neflákal a po velkém boji zvítězil v nejvyšší kategorii náš pan doktor, zvaný Nóna (Honza Hanák). Hned potom jsme ještě zvládli trénink s kickboxéry. Večer pak byl ve znamení závěrečných exhibicí týmů, které předvedly perfektní výkony.

Sobota (je libo malou spršku nebo občerstvení?)

A bylo to tady, to na co se všichni těší a zároveň se obávají, zvládnou to totiž jen ti nejlepší a nejdrsnější - běh CI 5. Bohužel neexistují slova, která by popsala naše pocity při vyčerpávajícím běhu, okořeněném posilováním, malým občerstvením (z ingrediencí vybíráme: mléko, pepř, sůl, hořčice, voda, ocet, ještě víc octu, koření) a závěrečnou sprškou, po které nezůstane suchá jediná nit. Nejrychlejší, nejdrsnější, nejdokonalejší a vůbec nej byl náš velký a silný trenér - Libor Macháň (II. dan). Sotva jsme si dali sušit věci, už na nás čekala další katastrofa - smrtelná kombinace - běh, pyramida od 30 (30 kliků, sklapovaček, dřepů, 29 kliků, sklapovaček, dřepů….až k vytoužené jedničce), běh. Po takovém výkonu už od nás nemohl nikdo nic čekat a naštěstí ani nečekal. Po obědě jsme si sbalili věci, vyhodnotili soutěže (v týmech zvítězily Miňonky - tým pod vedením slovenského kolegy Miňa) a pak už jen čekali na autobus…

Co napsat závěrem? Snad jen díky Libore za super soustředění a ahoj zase za rok!!!

autor:Mirka Malichová

(FOTOALBUM)



Seznam
[CNW:Counter]
(od 04/2000)
Centrum
Optimalizováno pro MS Internet Explorer 4.0 a vyšší, 800x600 high colorTOPlist