Taekwon-do club Brno

*** * * K R O N I K A * * ***
srpen 2004

Soustředění Ochoz - 15.-21. srpna 2004

Roman: Původně jsem povídání o nejdrsnějším soustředění chtěl připravit sám, ale nakonec jsem sepsání letošní reportáže svěřil jedné šikovná dívce, jež patří k nováčkům a této akce se účastnila poprvé. Dali jsme tak dohromady zážitky několika účastníků a myslím, že vznikla suprová MEGAREPORTÁŽ. Nyní nezbývá nic jiného než se začíst do textu…

Na letošním letním soustředění v Ochoze u Brna jsem byla poprvé a musím říct že to určitě stálo za to. Odjížděli jsme v neděli 15. 8. přibližně v jednu hodinu odpoledne od Janáčkova divadla. Na rozdíl od minulých let se jelo ve dvou autobusech. Kam byste taky chtěli tu stovku lidí naskládat, že?
Hned po rozdělení do chatek a pokojů jsme se sešli u ohniště, kde nás Libor přivítal a seznámil nás se stručným programem, s taekwondisty ze Zlína, Ostravy a Třebíče, s kickboxery, s důležitými osobami (trenéry, doktorem a správcem) a s megafonem - který označil za svou novou kamarádku a velkou pomocnici. Vždyť zkrotit takovou "bandu" lidí dá zabrat - hlavně hlasivkám - a co bychom dělali, kdyby náš tréňa přišel o hlas?
Stručně řečeno všechny dny probíhaly víceméně stejně (až na středu). Denně tři tréninky, pár bojových her v týmech. Ve volném čase se odpočívalo, kdo chtěl, cvičil tuly na říjnové zkoušky, chodilo se plavat, nebo se hrát volejbal, nohejbal, ping-pong a tenis. Přesto byl každý den jiný a nuda tu rozhodně nebyla!!

Neděle 15.8.2004

Dostali jsme chvíli na vybalení a zmapování okolí a šli jsme na první trénink, který se povinně konal v dobocích. Hlavním důvodem bylo focení. Okamžitě po vyfotografování všech účastníků soustředění, si většina dobok sundala, protože v tom vedru by se nejspíš všichni uvařili. Zatím nenáročný trénink jsme ukončili během okolo rybníka.
Po večeři jsme se vrhli na volejbal a vydrželi jsme hrát opravdu hodně dlouho do noci. Ostatní seděli u baru, nebo šli běhat.

Pondělí 16.8.2004

Libor hned zrána využil svůj megafon a o půl osmé obcházel pokoje a snažil se nás vzbudit. O čtvrt hodiny později jsme se sešli na rozcvičce, která probíhala ve třech skupinách - chlapi, holky a špunti. Následovala snídaně, na které jsme se pokusili načerpat energii na nadcházející den.
První trénink (nebo spíš dvojtrénink s krátkou přestávkou na svačinu) byl zahájen korejskou bojovou hrou, kdy jsme byli rozděleni do dvou skupin. Museli jsme přeskákat hřiště na druhou stranu po jedné noze, druhou nohu držet oběma rukama kolenem dopředu tak, abychom mohli shodit co nejvíc protivníků.

Potom jsme byli rozděleni na 3 skupiny a každá šla na jedno stanoviště. Na jednom probíhaly pod Liborovým vedením sprinty (startovalo se z různých poloh - ze stoje, z lehu, z tureckého sedu…). Poslední byl tzv. člunkový běh, kdy se běží napřed do třetiny hřiště a zpátky, do poloviny a zpátky, do tří čtvrtin a zpátky atd. Kdo nevyhrál, dělal samozřejmě kliky! Po tomto vydatnějším zahřátí jsme dělali kopy na rychlost a postřeh, rychlé starty s údery… Na druhém stanovišti se jely kopy na počítání (všemožné varianty - základní i s výskoky a otočkami). Na třetím stanovišti se cvičily tuly. Trénink byl opět zakončen během kolem rybníku.
Následoval oběd a nezbytná relaxace na pokojích nebo u rybníka. O půl třetí jsme se vrhli na bojové hry. Libor nás rozdělil do osmi skupin a pak jsme hned začali s první disciplínou: nošení vody po lžičkách do misky. Všechna družstva nabírala vodu ze dvou hrnců - jakmile vyběhli první, bylo u hrnce docela těsno. Voda v jednom hrnci předčasně došla a vše se muselo na chvíli zastavit. :)
Objevily se zde dvě návštěvnice, které přišly v plné polní. Byly samozřejmě z taekwonda, a došly si s námi trochu zacvičit.
Odpolední trenál byl opět drsnější, zaměřený na posilování a vytrvalost. Na jednotlivých stanovištích se prováděly kopy, údery a techniky v pravidelných intervalech. Na závěr se pro změnu běželo k rybníku.
Po večeři jsme znovu hráli míčové hry. Čenda měl narozeniny - ráno dostal sprchu a večer se u baru zpívalo málem až do rána.

Úterý 17.8.2004

V úterý se "běželo" (tím mám na mysli kdo chtěl tak běžel, kdo ne tak šel:)) do zhruba 2 km vzdálené tělocvičny (přesněji do Kulturního domu v Ochoze), kde se cvičil boj s kickboxery. Zbytek piloval techniky, tuly, sebeobranu, běhalo se okolo rybníka a sem tam jsme se dozvěděli i něco z teorie.
Po obědě jsme se znovu vrhli na bojové hry. Tentokrát to byla vybíjená asi se 40 míčky a přetahování. Hlavně přetahování bylo velmi napínavé a vyrovnané. Týmy se snažily opravdu ze všech sil dostat protivníka za vyznačenou hranici. Hry si můžete také prohlédnout na videoklipech.
Po večeři nás navštívil psycholog. Mimo jiné mluvil o důležitosti psychiky pro úspěch ve sportu, a seznámil nás také s autogenním tréninkem. Vzápětí se konala všemi očekávaná tombola. Do moderování se vrhl sám tréňa a po celou dobu dokázal udržet všechny v napětí a dobré zábavě díky jeho vtipným poznámkám a komentářům. Největším favoritem na výhru byla se svými 120 lístky Marcela Doudová, která si taky hlavní cenu - skateboard - odnesla. Za přípravu děkujeme také manželce našeho tréni - Leoně, která se postarala o výběr věcí do tomboly a prodej lístků.

Středa 18.8.2004

Ve středu nastal PEKELNÝ DEN. Osobně jsem se nezúčastnila, protože Libor prý nevěděl jestli na to my nováčci máme, ale několikahodinový maratón vzdalo jen mizivé procento lidí. Ostatní jsou Pekelně dobří.
Ranní probuzení se odlišovalo od ostatních dnů. Libor se objevoval v pokojích a chatkách s megafonem oblečený do uniformy už o hodinu dříve než obvykle. Málokdo chápal o co jde. Za deset minut po probuzení byl nástup, kde byla představena pravidla: kdo by už nemohl, měl zazvonit na zvon (zde jako provizorium postačil plechový kýbl), ale v tom případě by na konci soustředění dělal pyramidu od 40.
Hned poté se vyrazilo k rybníku, kde si všichni zaběhli dvě kolečka, potom přišlo posilování a běh do velmi prudkého kopce. Tato "rozcvička" byla zakončena "vykoupáním". Nikdo na to nebyl připraven, takže nezbývalo nic jiného než se do vody vrhnout v oblečení, nebo tak, jak kdo uznal za vhodné. Dobré "probuzení", ne?
Všem po těchto výkonech dost vyhládlo. Snídaně však také byla jiná - samozřejmě ve stylu drsňáků - kotel kakaa ve kterém plavaly nakrájené rohlíky. Reakce byly různé. Jedni říkali: "Mňam, to je dobrota", jiní se na tu šlichtu nemohli ani podívat. Ale hlad je hlad a energie na dopoledne byla potřeba. Při chuti byl hlavně doktor, který by jistě snědl vše, kdyby bylo dost času a nemačkal se zde s ostatními.

Bez dlouhého otálení se tedy pokračovalo na hřišti. Všemožné posilování - kopy, údery v anjontsogi (počítali jednotliví cvičící), krokodýli, trakače… Mezitím na "oddech" běh okolo hřiště a rybníka… To už někteří odpadli, možná také díky tomu, že dopoledne došla voda a traktor s cisternou byl přítomný asi tak stejně jako mraky. Počasí bylo čím dál pekelnější (doslova), a tak se další dění přesunulo opět k rybníku - rekreanti měli o zábavu postaráno. Opět běh okolo rybníka, plavání, čtyřikrát běh do kopce, "běh" ve vodě... Může to vůbec někdo vydržet? Ti nejdrsnější bez problémů. To už se blížil konec tohoto zpestření našeho pobytu. Na závěr si všichni dali další kolečko okolo rybníka, které bylo rozhodující pro určení vítězů. Deset nejdrsnějších pozval večer Libor na pivo.
PEKELNÝ DEN skončil.
Všichni byli zničení, takže měli zbytek dne volno. Odpočívalo se, hrály se míčové hry. Děti se samozřejmě neúčastnily - trénovali techniky.
Večer se konala další bojová hra. Tentokráte nešlo fyzické výkony, ale o kreativitu. Týmy měly vybrat tři dobrovolníky, kteří se převlékli podle následujících pravidel: muž za ženu, žena za muže a jeden šel za strašidlo. Hodnocený byl zjev, i to, co jednotlivé maškary předvedly. Byla to fakt velká sranda.

Čtvrtek 19.8.2004

Jako kdyby už všichni neměli rybníka plný kecky, Libora napadlo, že bychom si, v rámci ranní rozcvičky, mohli zaběhnout hned dvě kolečka.
Po snídani se znovu "běželo" do tělocvičny na matsogi, kde z naší skupinky Libor vymáčkl co se dalo. Zbytek zůstal na hřišti a procvičoval techniky a tuly.
Další bojová hra byl turnaj v přehazované. Byl to velmi dramatický a taky stísněný turnaj. Dokážete si představit 12 lidí na každé straně, na hřišti pro šest? Ti co zrovna nehráli přehazku, zápolili v šipkách. V prvním kole jsme se snažili hodit co nejvíc, ve druhém co nejmíň. Pokud znáte zákony schválnosti, můžete si domyslet jak jednotlivá kola probíhala.
Odpoledne nás navštívila masérka. Podle jejich vyjádření se při i po masáži cítili jako v ráji. Někteří se tak aspoň ulili z večerního tréninku, který byl jak v tělocvičně s kickboxery, tak pro ostatní na hřišti, kde se cvičili tuly).
Po setmění se hrál volejbal - příště si asi vezmem fosforeskující balón.

Pátek 20.8.2004

Dnešní ranní trénink začínal o něco později - jeden byl opět v tělocvičně s kickboxery, zbytek zůstal na hřišti pod vedením Lukáše Martiníka (techniky, tříkrokové boje), Hanky Olejníčkové (tuly) a Jirky Polakova (sebeobrana).
Dopolední trénink trval tak půl hodiny, když se najednou rozpršelo.Byla to vítaná změna. Už jsme těch 30-ti stupňových pařáků měli všichni po krk.

Jakmile přestalo pršet, všichni se sešli na hřišti, aby nejen sledovali akrobatické cvičení pod vedením našeho dalšího hosta Honzy Sýkory (KATANA). Začalo se od hvězdy, přes stojku až k velmi krkolomným saltům a skokům.
Po skončení exhibice se dohrávaly šipky a přehazovaná. Pak si dobrovolníci procvičovaly tuly na zkoušky.
Opět nechyběla večerní zábava, která byla obohacena hudebním výkonem Karla Hudce a jeho elektrické kytary.
Každý den jsme s napětím očekávali noční bojovku. Nejpravděpodobnější noc se nám zdála ta ze středy na čtvrtek, protože Liborovi uklouzlo cosi jako že bude v noci po pořádně namáhavým dnu. Bohužel náš předpoklad nevyšel. Další noc jsme věřili že tahle je ta pravá, ale zas jsme to nevychytali.
Skoro nikdo už nevěřil že nějaká bojovka bude zrovna poslední noc z pátku na sobotu. Ale asi ve dvě hodiny v noci nás Libor vytáhl z postelí. Stezka byla fakticky dobrá, ale příště by mohla být ještě delší a strašidelnější. I když někteří se asi fakt báli, takže kdyby chtěl někdo hledat inspiraci pro další díl Vřískotu, ať zabloudí do sekce video. Že by přezdívka té dotyčné souvisela s BUBÁKY??

Sobota 21.8.2004

A bonbónek nakonec; poslední den jsme se vrhli na běh CI5, ve kterém o vítězství rozhodovaly vteřinky. Nikola (nebo taky BRUTÁLNÍ Nikita) porazila o jednu vteřinu Doktora časem 2:01. A o co šlo? Jenom jsme museli vyběhnout do kopce, seběhnout z kopce, mezitím jsme si trochu zaposilovali - kliky, dřepy s výskokem, angličák, plazení se pod lavičkou… a abychom doplnili trochu energie, bylo nám nabídnuto malé občerstvení, který (kdyby to bylo možný) bylo ještě horší než ty středeční rohlíky. Poznala jsem v tom ocet a pepř, ale prý v tom byla zamíchaná i hořčice, olej a mnoho dalších věcí:). To nejlepší však přišlo hned potom. Představte si prachový hřiště. Dvě řady nízkých židlí, mezi kterýma je cik-cak napnutej provaz. Jirku Mudráka s hadicí, ze který proudem teče voda. Vyjde vám? Človíček, který se z toho bláta snaží dostat na druhou stranu. Někteří na to šli fikaně a sklouzli se po břichu. Ne všem to však vyšlo - kamínky v bahně zanechali na hrudích odvážlivců pořádné šrámy. Všichni jsme z toho běhu vyšli mokří, udýchaní, odření a celí od bahna.
Následovala pyramida od 30, 25 nebo 20, podle skupin. Ještě bych se mohla zmínit o tom, že tým který vyhrál v bojových hrách, pyramidu cvičit nemusel. To už je nějaká motivace, no ne? Následoval běh kolem rybníka a pak už jsme měli pokoj.
Než přijel autobus, krátili jsme si čas popíjením Kofoly, klábosením, někteří si šli ještě naposled (v dešti) zahrát tenis. Pak nám Libor rozdal Certifikáty za přežití úžasnýho, ale krátkýho (a taky prý nejdrsnějšího) soustředění a jelo se domů.
Ještě jednou děkuju za skvělý soustředění a už teď se těším na další!

Redakce

Tréňa:
Co říci na závěr? Bylo to slabý a slabý, chce to více makat a více drsňáren!!! Už dávám dohromady další soustředění, které bude ještě dvakrát tak drsnější a z celkového počtu se vrátí tak maximálně třetina a ještě chromejch :-)

Chtěl bych opravdu všechny účastníky soustředění moc pochválit, je fakt, že jsem se tam moc netěšil protože 100 lidí je velká masa a bál jsem se, že to nezvládnu. Musím ale říct, že vše probíhalo hladce a v pohodě a dnes bych neváhal ani minutu a jel zas. Taková soustředění každý měsíc a jsme nejlepší v republice :-) Velké poděkování patří také doktorovi, který ordinoval nonstop (dokonce i ve čtyři ráno převazoval utržené ruce) a všechny cvičence dal aspoň trochu dokupy, aby každý dojel aspoň domů. Doktore děkujem! Také děkuji všem trenérům Lukášovi, Lucce, Lence, Marcele, Hance, Jirkovi P., Jirkovi M. a snad už to jsou všichni protože bez nich by to nešlo a taky Romanovi za super fotky.

Tak doufám, že budete vzpomínat na soustředění jen v dobrém a že se všichni uvidíme na dalším soustředku v roce 2005, které bude ještě horší :-) nebo na zimním v lednu na horách (pod názvem DOBOKY NA SNĚHU !!!)

HOŠI DĚKUJEM !!!

(FOTOALBUM)

(od 04/2000)

Optimalizováno pro MS Internet Explorer 4.0 a vyšší, 800x600 high color