(17. 5. 2004, 22:40) Odjezd byl jako tradičně od divadla, avšak v netradiční dobu - ve 14 hodin. Autobus odjížděl ve čtvrt na tři. Než jsme se dostali z centra Brna, trvalo to nejmíň půl hodiny. Měli jsme totiž velké štěstí - ve městě byla zácpa. Naše první zastávka byla Třebíč, zde jsme vyzvedli další závodníky. Nyní jsme byli v plném počtu 34 lidí. Cesta do Třeboně byla dlouhá, jeli jsme asi 4 hodiny. Mezi šestou a sedmou jsme dorazili na místo. Vyšší pásci se šli zvážit a Libor šel nahlásit zbytek závodníků. Za chvíli odcházíme na internát a dostáváme klíčky...
Ani ne za půl hodiny odcházíme na večeři do nedaleké haly, kde je zároveň restaurace. Po večeři se dozvídáme plán na večer. Je to velké překvapení… - budeme nacvičovat týmy na tuly. No byla to celkem sranda. Před internátem jsme zabrali krásné místo a vrhli jsme se do nácviku. Holky měli jeden tým na tuly a kluci dva. Chvilku nám trvalo než jsme se trochu sladili a pak jsme se vrhli na vymýšlení choreografie… Popravdě to byla celkem dřina něco vymyslet, ale nakonec se to celkem podařilo. Pomalu se začalo stmívat a většina byla buď unavená, hladová nebo obojí. Kolem půl desáté jsme se konečně dostali na pokoje a mohli někam jít. Teda my starší. Libor byl na poradě papalášů a vrátil se až kolem 12.
Závodní den začínal budíčkem kolem 7. Záleželo to na tom, jak se kdo zbudil. Ojížděli jsme ve tři čtvrtě na osm a kolem osmé jsme už stály ve velké tělocvičně se spoustou lidí. Ani jsme si nestačili odložit věci a už byl nástup. Pozdravili jsme se a vyslechli si úvodní slovo. Hosty byli pan Burian a mistr Hwang Ho Yong. Pár minut na to začala první disciplína - tuly žáků a žákyň. Měli jsme tam celkem hojné zastoupení. Zbytek našeho týmu (jižní Morava) se usadil na lavičkách a připravoval se. Někteří trénovali třeba jako my týmy a někteří jen nabírali síly. Po žácích nastoupili junioři a juniorky. Tam jsme se taky neztratili. Pak nastal vrchol tulů a to týmy. Jižní Morava měla tři týmy - dva chlapecké a jeden dívčí. Sice to nebylo to pravé ořechové, ale šlo vidět že když se to trochu nacvičí bude to super, takže na Moravě která je o víkendu to bude zlato. První disciplína byla za námi. Většina teda měla půlku svého závodění za sebou.
Další disciplína v pořadí bylo matsogi. Tam už nás nebylo tolik, ale (téměř) všichni do toho šli naplno. Nižší pásci relaxovali a těšili se na t-ki a na wirok. Matsogi nebylo ani v půlce a už se na tatamy vedle začaly stavět stojany na t-ki. Chvilku na to se už připravovali i stojany na wirok a druhá část mohla začít. Juniorky začínaly, pak na to šli i junioři. Po jednotlivcích nastoupily týmy, kde jsme měli také dobré zastoupení a všichni jeli naplno. Nemilosrdný boj se stojany nám dal pořádně zabrat a všichni se už těšili domů, ale ještě nebyl konec, poslední disciplína - matsogi týmů kluků - bylo ještě před námi. Kluci bojovali jako o život. Byla to opravdu velmi dobrá podívaná. Po boji šli ještě skákat t-ki a wirok.
Bylo už sedm hodin večer a naštěstí už zbývalo jenom závěrečné vyhlašování a nástup. Ke konci jsme se ještě vyfotili a v osm jsme seděli v autobusu a těšili se domů. Lukáš pronesl závěrečné slovo za Libora a jelo se. Všichni jsme pomalu usínali, ale naštěstí nic jiného než únava nás netrápilo. V autobuse byla zábava - přední část spala a my vzadu jsme hráli slovní fotbal. Po hodině a něco jsme se loučili v Třebíči s první částí posádky (se kterou se uvidíme příští týden) a jelo se do Brna. Tentokrát už spal téměř celý autobus.
Jedenáct hodin tolik bylo když zastavil autobus před divadlem. Tam už čekal Libor a rodiče. Rozloučili jsme se a šli domů.
I když si ne všichni dovezli medaili, tak si myslím, že to byla cenná zkušenost, která je velké plus před mistrovstvím Moravy. Velké dík patří Liborovi, Lukášovi, Hance (která se ráda vozí autobusem) a všem co byli V TŘEBOŇI. TAK SPORTU ZDAR A PŘÍŠTÍ TÝDEN…
Vaše REDAKCE
(od 04/2000)
Optimalizováno pro MS Internet Explorer 4.0 a vyšší, 800x600 high color
